Tak po dlouhé snaze a námaze jsem konečně dopsala článek do časopisu..
Snad se vám bude líbit,a předem vás upozorňuju že je trochu jiný než příběh "Because it is love"...
Ahoj,takže než ti žačnu vyprávět
kousek z mého života,tak se ti nejdřív trochu představím..Jmenuju
se Elisabeth a už od svého narození bydlím v malé vesničce
nedaleko Paříže..Žiju tedy v rodinném domě spolu s rodiči a o
několik let mladší sestrou Chris,s kterou mám mimochodem báječný
vztah.V červnu jsem oslavila svoje už 16.té narozeniny.A tedˇněco
o mé osobě,mám dlouhé blonďaté vlasy,hnědé oči a poměrně
štíhlou postavu.Momentálně studuju první ročník střední
umělecké školy a už od svých 10 let tancuju Street Dance..A co
moji kamarádi? Mám spoustu kamarádů,ale jen za jednoho bych dala
ruku do ohně..Jmenuje se Luk,je mu 17 let a bydlí spíše bydlel
vedle mě,ale před 4 roky se odstěhoval do Londýna kvůli
škole..Tak to je o mě zatím asi vše...Teda vlastně ještě
něco,před měsícem mi umřela babičky s kterou jsem měla
neuvěřitelně krásný vztah a tak chodím každou sobotu na
hřbitov a mé babičce nosím kopretiny,protože ty babička
milovala..Tak tedˇuž je to vše.
Byla sobota a já šla jako
obvykle na hřbitov,cestou jsem koupila květiny a šla jsem..Když
jsem asi půl hodiny seděla na hřbitově všimla jsem si chlapce
který seděl na lavičce a plakal..Zvedla jsem se z lavičky a
pomalu jsem šla k němu.Řekla jsem „Ahoj,můžu ti nějak
pomoct?“ zvedl hlavu,začal si utírat slzy z tváře a pomalu se
usmívat..Najednou řekl „Ahoj Eli,to jsem já Luk,nepoznala si
mě?“ Začla jsem si ho prohlížet a najednou jsem poznala že je
to opravdu on,objala jsem ho,dala jsem mu pusu na tvář a on mi
začal vyprávět co se mu stalo..“Víš Eli,zemřel mi Bratranec
Jack,měl autonehodu,a ty víš moc dobře že pro mě znamenal
moc,byl jako můj brácha“ dořekl a začal zase plakat..Nakonec
jsme šli domu,a celou cestu jsme se bavili o tom všem,o hřbitově,o
Londýně a tak..
Další týden jsme spolu byli každý
den a byli jsme prakticky všude..(smích)..Na konci týdne jsem se
dozvěděla něco,co mě dost šokovalo..Řekl mi že měl v Londýně
už před rokem dvě holky,ale přitom když jsme si volali tak mi
neřekl nic..Byla jsem docela zklamaná,říkáme si jinak
všechno..
To že mě to mrzelo jsem nedala nijak na jevo..Nakonec
jsme šli do kina i s Chris na Zvonilku,je to pro děti ale celkem
jsme se u toho všichni nasmáli..Další den jsme spolu nebyli
protože jsem byla nemocná a nebylo mi zrovna nejlíp a když mi je
blbě tak přemýšlím nad vším..Samozřejmě jsem přemýšlela i
nad Lukem a mnou..V hlavě mi běhalo 1 502 462 myšlenek..Nevěděla
jsem jak to mezi námi bude dál a najendou jsem si položila otázku
-Co když jsem se do něj zamilovala?-V tu chvíli přišla do pokoje
Chris a chtěla abych s ní koukala na nějakou pohádku..Moje
myšlenky rázem zmizely..Po týdnu už mi začlo být líp a tak
jsem se rozhodla že se půjdu projít s Chris do parku..Když jsme
přišly do parku na lavičce seděl Luk a objímal se tam s jakousi
dívkou..Nevěděla jsem co dělat,nakonec mě napadlo že budu dělat
že ho nevidím..Po pár minutách si mě ale všiml,Volal na mě,ale
já pořád dělala jakoby nic.Vzala jsem Chris a odešly jsme..Když
jsme byly doma zapla jsem si facebook a hned mi napsal on „Ahoj
Eli,co se dnes v parku stalo?“ nevěděla jsem co odepsat a tak
jsem napsala „Ahoj,víš je to asi takhle,když jsem tě zahlídla
s tou dívkou,vyhrkly mi slzy do očí a nemohla jsem zareagovat
jinak než tě nevnímat a nakonec odejít.Doma jsem pak přišla na
to že jsem se asi..“ V tu chvíli mě zavolala mamka a tak jsem
odeslala to co jsme napsala a šla jsem za ní..Samozřejmě mi hned
napsal smsku a chtěl vědět co jsem se asi.. Neodepsala jsem a když
jsem ho další den potkala v parku řekla jsem mu že jsem se prostě
ZAMILOVALA..Zeptal se „Do koho?“...Já jen řekla „Znáš ho
moc dobře,vlastně znáš ho líp jak já..“ Potom jsem
odešla..Večer mi napsal „Nevím do koho ses zamilovala,nikoho
neznám líp jak ty,zvlášť po tom co jsem tu tak dlouho nebyl tu
neznám skoro nikoho“ Já si to přečetla a začla jsem se hrozně
smát..„Víš,ten do koho jsem se zamilovala je můj nejlepší
kamarád,a jmenuje se Luk,už víš?“ Neodepsal a asi po 15ti
minutách zazvonil zvonek a do pokoje mi vešel Luk.Sedl si vedle mě
na postel,políbíl mě a řekl „Eli,když jsem tě viděl po
dlouhé době na tom hřbitově,taky jsem se zamiloval.Čekal jsem
jestli se taky nezamiluješ,a když si mi dnes napsala že si se
zamilovala do mě,byl jsem v tu chvíli nejšťastnější člověk
na celém světě..Vím o tobě prakticky všechno a doufám že nám
to vydrží dlouho..A víš co? Dneska u tebe přespím chceš?“
Políbila jsem ho a řekla jsem“ Dobře,bude to náš nejlepší
věčer..“ Samozřejmě jsem měla pravdu,protože ten večer byl
opravdu úžasný a popravdě? Já byla taky ten nejšťastnější
člověk v tu chvíli kdy mě políbil...A jak to bylo dál? Tohle
všechno se stalo před rokem a my jsme s Lukem pořád spolu,kvůli
mě se přihlásil na školu ve Francii a od té doby jsme spolu
každý den..Jo,je pravda že si občas lezeme na nervy,ale co by
jste od nás taky čekali že?